Rezidence ve Španělsku ano či ne?

Téma pobytu ve Španělsku a s tím spojené administrativy řeší velmi podrobně portál ministerstva zahraničních věcí a netřeba se mu z právního pohledu zde dále věnovat. Vychází se ze základního práva občanů EU na volný pohyb. Toto právo bez další regulace je volně aplikovatelné po dobu 3 měsíců, pak by se občané ČR, kteří se z jakéhokoli důvodu ve Španělsku rozhodnou zůstat, měli zaregistrovat u příslušných místních úřadů (Policía Nacional) a požádat o trvalý pobyt. Ať už mají v úmyslu pracovat, či ležet na lehátku a popíjet bubliny (na které si vydělali před přesunem do Španěl, tj. nic proti tomu, právě naopak).

My se teď zaměříme na rezidenci daňovou, chcete-li daňovou příslušnost nebo v poslední době dost používaný termín daňový domicil.

Ten je čím dál tím více zajímavým tématem s ohledem na komplexnost a různorodost případů, které nelze dost dobře generalizovat a posuzovat podle jednoho metru. Nemálo klientů, kteří se v minulosti rozhodli investovat do nemovitosti na Costa del Sol ( a jistě i v jiných částech Španělska, ovšem my se zaměřujeme tady na „náš“ jih) se s tímto tématem setkalo a nějakým způsobem jej řešilo, řeší, či řešit bude.

Jak zmiňujeme výše, téma je to velmi komplexní a nelze vyvozovat závěry, které by šly aplikovat na všechny. Pepa Pracant, který se rozhodne otevřít plážovou hospůdku a zaměstnat několik místních lidí nebude úplně ve stejné daňové situaci jako Svatopluk Užjsemvšedokázal, rentiér, majitel golfového hřiště doma v Čechách, který se zde rozhodne přesídlit, užívat středomořského stylu života a už nebýt dále ekonomicky aktivní. Mezi těmito dvěma je samozřejmě moře prostoru pro další příklady, každý z nich plný specifik, která je nutno posoudit individuálně.

Základní doporučení, kterým se řídíme vždy ve všem, co děláme, a které opakujeme, kudy chodíme, je: pokud máte pochybnosti, obraťte se na odborníky. Pokud vás bolí zub, nepůjdete pro radu do železářství, že ne? Na Costa del Sol existuje množství daňových poradců, mnozí s mezinárodním přesahem, kteří jsou schopni vyhodnotit vaši konkrétní situaci a nabídnout poradenství, které vám může ušetřit nemalé trable a pár bolestí hlavy. O financích nemluvě.

Základní pravidla, se kterými ovšem můžete počítat již před komplexní konzultací, a která jsou absolutnem jakéhokoli španělského finančního úřadu (příslušnost dle místa pobytu), jsou následující:

Délka pobytu – pokud pobýváte na španělském teritoriu více než 183 dní v roce

Ekonomické vazby – pokud je základem, jádrem vašich ekonomických aktivit Španělsko. Zde je zajímavé to, že to vůbec nemusí znamenat, že místem, kde jsou generovány zisky, příjmy, je španělské teritorium. Pokud své obchody ze Španělska řídíte, španělská Hacienda (finanční úřad) si může nárokovat svůj díl.

Osobní vazby – pokud váš partner a vaše nezletilé děti, kteří jsou na vás ekonomicky závislí, ve Španělsku žijí, španělské úřady vás budou automaticky za rezidenta považovat také. Pozn. matka nezletilých dětí, případně otec nezletilých dětí, pokud je to on, kdo se nachází více než 183 dnů v roce s dítětem ve Španělsku, není pro španělské úřady vůbec téma do diskuse. Za daňového rezidenta vás budou považovat automaticky, nezávisle na tom, zda jste o povolení k trvalému pobytu požádali nebo ne.

Důležité je zmínit, že všechna tři pravidla fungují nezávisle na sobě, tj. pokud lze aplikovat jedno z nich, je tzv. vymalováno. Samozřejmě lze podstoupit důkazné řízení, ovšem právě jeho směr a tíha je na vás. Znamená to, že jste to vy, kdo musí španělskému finančnímu úřadu prokázat, že jste tady 183 dnů v roce nebyl ( děti ve škole, platby kreditní kartou, členství v golfovém klubu, fitcentru, pravidelné aktivity, lékaři, sociální sítě….) Ne naopak. Španělská Hacienda pak deleguje průběh řízení na své inspektory, kteří mají situaci plně ve své kompetenci. Možná není od věci zmínit, že inspektoři jsou finančně motivováni na jakékoli vyměřené sankci a v případě, že se jedná o finančně „zajímavého“ jedince, tj. člověka s jistými příjmy a majetkem, neradi z bitvy ustupují bez boje.

Nedávno jeden nejmenovaný místní daňový specialista řešil zajímavý případ s mezinárodním přesahem, kdy jak Švýcarsko, tak i Španělsko považovali jedince za svého daňového rezidenta a nechtěli se jej vzdát. Po dlouhých patáliích vše vyvrcholilo dohodou mezi finančními úřady, protože nikdo nechtěl přijít o svůj díl dortu. Existuje samozřejmě úmluva o zabránění dvojího zdanění mezi ČR a Španělskem (ještě z dob socialismu, tj. lze aplikovat i na občany Slovenska), ale tam je opět tolik prostoru pro interpretaci, že se v případě složitější situace bez zdatného daňového poradce neobejdete.

Dalším navazujícím tématem je majetkové přiznání, velmi kontroverzní formulář 720, který ve Španělsku od roku 2013, kdy vstoupil v platnost, vyústil už ve více než 5000 pokut (sankčních řízení bylo násobně více, toto číslo odpovídá pouze uzavřeným případům). Jde o informativní majetkové přiznání, které je povinen vyplnit a v termínu do konce kalendářního roku finančnímu úřadu odevzdat každý daňový rezident ve Španělsku. Je nutno v něm uvést veškerý majetek, ať už se nachází kdekoli na zeměkouli. Nemovitý i movitý. Samo o sobě by to možná až tak zajímavé a kontroverzní nebylo, ostatně majetkové přiznání má spousta zemí. Zde je kontroverzní hlavně to, že sankce za nepřiznaný majetek, na který pak španělská Hacienda přijde, šplhají na závratných – a mnohdy likvidačních - 150%. Asi nemá smysl zde upozorňovat na propojenost systémů, zejména v EU. Banky, platby kreditními kartami, sociální sítě…. Brusel už téma řeší, proti Španělsku bylo zahájeno řízení, ovšem ne kvůli podstatě – existenci onoho přiznání, proti tomu Brusel nic nenamítá, ale právě kvůli výši sankcí. Verdikt je ve hvězdách, až bude, jistě vás o něm budeme informovat.